pátek 18. července 2014

Výlety se psem na severu Polska

Tímto příspěvkem navazuji na předchozí, kde jsem popisovala jak jsme se s našima psíma slečnama dostali k moři na severu Polska.
Jelikož nejsme typičtí "plážový povaleči", ale máme raději poznávání více či méně známých míst v nové destinaci, tak jsme se rozhodli pro realizaci několika výletů.

První den po cestě jsme strávila v "našem městečku" Karwia obhlídkou a poznáváním pláží a místního koloritu. Karwia kromě několik větších ulic zaplněným místními stánkaři nezahrnuje jiné pamětihodnosti. Pokud máte rádi spíše pouťový styl, tak mezi místními stánky si přijdete na své. Osobně mě dost překvapilo, že zde není možné sehnat suvenýr s něčím typickým pro tuto oblast. Pohyb se psy byl během dne jen u nohy a na krátkém vodítku, všude bylo neuvěřitelné množství lidí, stánkařů a do toho i občas nějaké auto, takže docela chaos. Našim holkám se to moc nelíbilo, takže jsme rušnější částí vždy jen rychle prošli a hurá na pláž. Jedno pozitivum všechny ty stánky měly, pokud budete akutně shánět stínítka do auta (my je chtěli, aby nám na holky nepražilo během cesty slunce), tak v jednom výprodejovém stánku měli parádní stínítka za 2 Zl. (cca 14 Kč :-) ). Mohu doporučit bufeto-restauraci přímo nad pláží, kousek za přílivovým kanálem. Mají tam výborného lososa na grilu, za slušnou cenu (hranolky s lososem na grilu více než 100g byly za cca 13 - 15 Zl., v menu se salátem to bylo celé za 20Zl.) a ten výhled na moře během jídla byl nádherný.

Další den jsme se rozhodli pro výlet k majáku Stilo a na menší písečné duny a k vraku lodi. 
Nejlepší cesta z Karwia vedla do malé osady Osetnik, kde se dalo pohodlně zaparkovat. Od parkoviště byla šipka k majáku, ke kterému to bylo pohodovým tempem a borovicovým lesem cca 20 minut pěšky. Pro psy pohodový terén, bez problémů na volno. U majáku je lepší si je dát na vodítko, protože se tam pohybuje více lidí. Maják je nejhezčí, který jsem na dovolené viděla, vyniká svou trojbarevností. Vstup na maják je za 6 Zl. a se psem vás nahoru nepustí. Ani by po těch strmých schodem nebylo o co stát. Takže jsme se vystřídali v hlídání pod majákem. Za majáku jen vynikne "placatost" místní krajiny, výhlede do daleka, ale kromě moře, lesů a dun nic jiného neuvidíte. Duny mě zaujaly a chtěla jsem si k nim dostat, takže při cestě od majáku jsme se vydali hledat duny. Z majáku vypadaly, že jsou relativně blízko, ale najít se nám je nepodařilo. Cesty v lese nejsou nijak značeny, navigace nám byla schopná ukázat jen jakým směrem je moře. Takže jsme hledání dun vzdali. Což mi bylo líto, protože jsem se musela vzdát i návštěvy největších písečných dun v Evropě v národním parku u Leba. Důležité upozornění pro všechny pejskaře je, že do Národního parku Leba vás se psem nepustí! Majitelka penzionu mi tam volala a psi mají vstup zakázán. 

Pláž u majáku Stilo je nejlepší, kterou jsme na dovolené zažili! Pro psy není ideálnější místo. Široká, několik desítek kilometrů dlouho a liduprázdná pláž. Nádhera! Tady si naše holky užily nejvíc volnosti a psího řádění, skákání do vln, válení v písku, hryzání klacíků. Prostě všeho co psi u moře zbožňují. 

Co se týče vraku lodi, tak ten jsme viděli z dálky. Jsou to "jen dva stožáry" trčící z vody. Nic zajímavého. Zde je opravdu nejkrásnějším maják a nádherné "psí" pláže. Když jsme došli po pláži zhruba na úroveň majáku, tak jsme se "zanořili" zpět do lesa a cestou zpět k osadě Osetnik u velkého kempu jsme narazili na písečné duny! (od parkoviště jsou duny směrem ke kempu asi 500metrů, ale jinou cestou než k majáku). Na dunách se pejskům také moc líbilo, mohly tam lítat jako prérijní lišky. Z dun je krásný výhled zpět na maják. Nejsou sice tak velké jako ty v Leba, ale za to sem můžete se psem, takže to určitě stojí za to.

V souhrnu co se týče bodování výletu  na Stilo (škála 0 - 10, 0 - mizérie, pro psa nevhodné, 10 - pro psy ideální)

Cesta k majáku      10  (na volno, lesem, měkká pěšina)
Maják                       2   (pro lidi super, ale pes na maják nesmí)
Pláž                          10  (ÚŽASNÁ! Doporučuji, nejlepší pláž pro psy)
Duny                         9   (skvělé, volné běhání, jen pozor na lidské exkrementy v nedalekém 
                                       keřovém porostu a pak není možnost osvěžení ve vodě)
Celkové hodnocení  9

Další výlet jsme si vymysleli do Gdaňsku a při cestě zpět do městečka Puck. Cesta do Gdaňksu vedla přes města Reba, Rumia, Gdynia (osobně tomu říkám "trojpeklí před Gdaňskem). Neuvěřitelný provoz, ruch, náklaďáky, semafory, chodci, naprostá šílenost a k tomu se dost oteplilo, takže psím holkám se tato cesta vůbec nezamlouvala. Myslím, že v duchu byly raději na pláži u Stila. Cestu jsme vzdali, protože nemáme v povaze nic "hrotit", takže Gdaňsk nás minul. Zastavili jsme se ve městečku Puck, který naše majitelka němčinou hodnotila jako "sehr schöne und historische". Jedná se o menší městečko,které má klasická cihlový kostel a malebné náměstí.Historickou podobu jako např. v Praze 1 určitě nečekejte, ale své kouzlo to má také. U centra je městská pláž, na kterou mají psi vstup zakázaný, ale na velké molo a do přístavu jsme si procházku udělali. Potěšila mě restaurace na náměstí, která už cedulí u vchodu hlásala, že zde jsou pejsci vítáni. Také dostali misku s vodou hned společně s naším jídelním lístkem. Navíc jídlo zde bylo výborné. Losos s kaparovou omáčkou opravdu neměl chybu.

Poslední výlet, který jsme absolvovali bylo na proslulý poloostrov Hel. Na internetu i samotná majitelka nás varovala, že musíme vyrazit hodně brzo, jinak pojedeme hodně dlouho a neustále v koloně. Poučeni z cesty do Gdaňsku jsme vyjížděli v 5:54. Na Helu jsme byli za cca 1 hodinu, cesta naprosto pohodová a úplně liduprázdná. Většina cesty je po samotném poloostrově (cca 40 km), místo je jen moře, cyklostezka, silnice, železnice, kus trávy a zase moře. To bylo hodně zajímavé. V posledním městečku nazvaném příhodně také Hel, jsme zaparkovali. Parkování se platilo až od 8 hodin a my zde byli v 7 hodin. Parkovali jsme trochu z ruky, takže k majáku jsme se ještě kus prošli (jinak se dá bez problémů zajet na bližší parkoviště, v okolí majáku je jich opravdu hodně). Samotný maják byl ještě zavřený. Stilo se mi líbilo více. Odtud jsme pokračovali na "Cypel Hel", což je jak polský název napovídá opravdu cíp poloostrova. V tuto hodinu naprosto liduprázdný. Vytvořili tam systém dřevěných lávek, což je moc příjemné na procházku. Dalo sejít i na pláž, kde se mohly psí holky smočit. Z cípu jsme se vrátili k autu a přeparkovali blíže k vesnici (všude mají  místní obyvatelé parkoviště na dvorcích, cca za 3 Zl/hodina). Po lávkách jsme došli do centra městečka (nikde žádný zákaz vstupu se psy). Na břehu je i místní Fokárium - stanice pro tuleně, která se snaží o jejich návrat zpět na moře (Foka = tuleň). Fokárium určitě stojí za návštěvu (vstupné 5 Zl + 1 Zl do malého muzea). Se psem dovnitř nemůžete. Petr s holkama čekal na lávkách u moře. Pokud budete v tichosti u bazénu, tak k vám tuleni připlavou celkem blízko. Ovšem vysvětlete tohle všem těm křičícím dětem kolem...
Pokud hrajete hru geocaching, tak na Helu budete mít možnost mít pár úlovků. Jinak je sever Polska na "kešky" mizerný.

Závěrem lze říci, že všechny výlety se daly bez problémů absolvovat se psem, ale pro ně rozhodně nejvhodnější a nejlepší výlet byl k majáku Stilo na pláže pod ním. To si užili nejvíce.

úterý 8. července 2014

Dovolená u Baltského moře - Polsko 2014

Letos jsme se rozhodli pro první dovolenou u moře i s psíma holkama. Naše volba padla na Baltské moře na pobřeží Polska. Konkrétně pobřeží u poloostrova Hel (cca 60km od Gdaňsku). Místo našeho pobytu se jmenovalo Karwia. Cesta se uskutečnila v termínu od 1.7 do 7.7.2014. Úplný začátek sezóny, což bylo znát i na počtu lidí.
Důvodů bylo několik:

  1. máme rádi sever
  2. nižší teplota - tedy ideální pro psy (pokud ten váš není zrovna teplomilný)
  3. prázdnější pláže
  4. cenová dostupnost (ceny podobné jako u nás)

Zajištění před cestou se psem


Obě naše psí holky mají mezinárodní pasy, takže vycestování není problém. Mladší Rozárka má čip registrovaný na BackHome. Sára má tetování v uchu. Vycestovat se psem s identifikací tetováním je možné u psů narozených do roku 2009, psi narození později už musí mít povinně čip (Sára je rozená 2006).

Při cestě do Polska není povinně vyžadována veterinární kontrola, ale my jsme jí absolvovali z důvodu cestovní pojištění veterinárních výloh, kde toto potvrzení chtěli mít. Na veterině jsme dostali základní informace o možném poranění psa u moře a jeho základním ošetření (což je téma vhodné na samostatný příspěvek). Zároveň jsme nakoupili léky například na ev. průjem. Vyhledala jsem si i nejbližší veterinární lékaře v okolí našeho ubytování. Před cestou jsme dali odčervovací tablety, což doktorka na veterině zaznamenala do pasu.

Obě holky vozíme v zavazadlovém prostoru "kombíku", kde se nám osvědčilo mít clony proti slunci.
na parkovišti - zkouška jak se cestuje holkám v zavazadlovém prostoru :-)

Psí zavazadlo

Co jsme zabalili: psí lékárničku (obinadlo, sterilní čtverce, dezinfekci - používám ředěnou Betadine, pinzetu na klíšťata, léky na průjem, Mast Bepanthen - je sterilní a hojivá, dobrá pro psa na různé odřeniny apod.), kartáč, spoustu ručníku, cestovní pelíšky, deky, oblíbené hračky, náhubky, lahev na vodu, skládací misky na jídlo, granule s dostatečnou rezervou, velkou misku na vodu (tři 5litrové barely vody na cestování autem), náhradní obojky a kšíry, vodítka, psí šampon.

Cesta tam a zpět

Petr zvolil cestu z Liberce (kde bydlíme) do Bílého kostela (kde je už nově udělaný obchvat Bílého kostela a Hrádku nad Nisou) a pak obchvatem Zittau směr na dálnici k Dresden. Cesta pokračuje na Berlin (taktéž je lepší zvolit obchvat Berlína, nám se při cestě tam nepodařilo dobře sjet a museli jsme absolvovat cestu skrz Berlín, ale i tak se to dalo) a pak směr Štětín. Ze Štětína na Koszalin a pak již směr Gdaňsk. Cesta po německých dálnicích byla v pohodě, rychle utíkala a byla výborná odpočívadla, kde se daly psí holky dobře vyvenčit. Ze Štětína už je cesta dost strašná, dvou proudová silnice, Poláci řídící jak o život (dvojitá čára nic neznamenala) a neuvěřitelný provoz včetně kamiónů. Děs. Celkem nám to na místo trvalo 13 hodin (počítám velmi časté cca 15 minutové zastávky na venčení). Na cestu vyšlo počasí cca 16 stupňů, přesto běžela klimatizace, aby holkám nebylo vedro. 
Je možné zvolit i jiné varianty cesty. Zvažovali jsme cestu přes Polsko, ale mají jen pár úseků dálnic (ty jsou placené), většina je po silnicích první třídy a úsek od Gdaňsku na pobřeží přes města Gdynia, Rumia, Reba je lepší nezažít (okusili jsme a nikdy více, neuvěřitelný provoz přímo skrz města, lze projet snad jediné v noci).
Cesta zpět byla o hodinu kratší. Zvolili jsme stejnou trasu. Pokud budete stavět u McDonaldu cca 20km před Štětínem na odpočívadle s benzínkou, tak musíte počítat s tím, že s pejskem budete sedět venku (dovnitř psa nepustí, ikdyž žádná cedule u vchodu není, ale ptala jsem se a nebylo povoleno).

Pobyt u moře

Měli jsme štěstí na výborné ubytování nalezené přes server booking.com. Ubytovali jsme se v penzionu ve městě Karwia s názvem Alka, kde bylo povoleno mít psy a neplatilo se za ně nic navíc. Navíc na zahradě měli volně dostupnou hadici s vodou, kde se daly holky umýt od slané vody. Paní majitelka byla moc příjemná (Hovoří jen polsky nebo německy, její manžel pak i anglicky. Jinak jazyková vybavenost v restauracích, obchodech nic moc. Naštěstí se do dá i v té polštině docela pochopit). Hned po příjezdu (ve 21hod.) nám k autu přinesla dvě misky s vodou pro holky, než se ubytujeme, aby se osvěžily. To bylo moc milé.
Naše ubytování
K moři na pláž to bylo cca 200 metrů, ale tam nebylo možné jít se psem (u vstupu na pláž byla cedule se zákazem). Pláž, kde mohl být pejsek byla cca 500 metrů, šlo jít příjemným borovicovým hájem.
Cesta k moři
První reakce holek na moře byla nadšená, pak rozpačitá z blízkého setkání s vlnami, ale nakonec se jim to moc líbilo. Sára se válela v písku a kousala klacíky (není plavec, takže úspěch bylo smočení po břicho 4.den pobytu).
Sáry první válečka na pláži

Rozárka nakonec plavala, potápěla se a byla v moři naložená jak ve slaném nálevu.
Rozárka s klacíkem na pláži
Rozárka se i několikrát napila slané vody a nic jí to neudělalo. Sára ze slané vody (ale možná i kombinace hranolku, který našla na promenádě) jednou trochu zvracela, ale jinak jí slaná voda také nic neudělala. Oběma to krásné zjemnilo srst. Sáře, která má běžně problémy s kůží a je hodně citlivá, udělala slaná voda a vzduch hodně dobře.

Ve všední dny bylo na pláži málo lidí, takže se dali pustit i na volno bez vodítek. O víkendu se k moři stahuje snad polovina Poláků, takže to jsme je měli na stopovačkách.
Plážové hrátky
Závěrem lze říci, že pláže na pobřeží Polska ideální, během týdne i o prázdninách prázdnější, lze pustit psa na volno na většině částí pláží. Nesetkali jsme se s negativní reakcí na puštěné psy. Spíše si je lidi chtěli pohladit (i si je fotili). Teplota vody vhodná na rychlejší koupání, slaná voda měla spíše pozitivní účinky, jemný písek, bez kamenů, ježků a medúz. Pozvolný vstup do vody (20 metrů od břehu stále hloubka po kolena). Pro psa ideál.

Během pobytu jsme podnikli i několik výletů po pobřeží, což blíže popíšu v dalším příspěvku.


Cestování se psem

Zdravím všechny příznivce cestování s psími parťáky!

Jmenuji se Kateřina Sassmann a jsem pyšnou paničkou dvou psích slečen Zlatého retrívra - osmileté Sáry a roční Rozárky (abych učinila za dost představení, tak celými jmény - Chere Sára Chlupaté štěstí Sassmann a Ganete Rozárka Chlupaté štěstí Sassmann). Společně s manželem Petrem s nimi podnikáme většinu výletů a ráda bych se podělila o informace, kde jsou pejsci vřele vítáni a kde nikoliv. Jedná se o naši rodinnou osobní zkušenost, tak je možné, že někdo bude mít jinou...
Rozárka (vlevo) a Sára (vpravo)